Crocus - Nemocnice

Nešahej na mě! řekla jsem hořce a vydala se směrem k chirurgii, když v tom se mi zamotala hlava a třískla sebou o zem / asi jsem ztratila víc krve než jsem myslela/ ležela jsem na zemi a snažila vzpamatovat po chvilce jsem se posadila / kéž by tu byl Lochi, jsem fakt v blbé situaci/

Strážný si jen povzdechne a klekne si k ní. "Slečno, teď už přijmete mou pomoc, nebo mám počkat až odpadnete a ohrozíte svůj život?" zeptá se a dál vyčkává.

S privretymi očami sa na ňu pozriem, než sa vydá na cestu do iného oddelenia nemocnice. Nie je vôbec v rovnováhe a to zranenie za to nemôže. Čoho sa bojí? Napadlo mi v momente kedy som sa jej pred chvílou dotkol ramena. Očkom pozriem po Kiyomi a Zerovi, než sa oprem o ďalšiu stenu a začnem opäť hrizť svoj rukáv.

Rozhlížela se po pokoji. /Tohle je nuda...Mít více síly, půjdu tu čarodějnici zabít/ na chvíli měla velmi nepřátelský výraz, ten jí ale pomalu změkl. /Braní životů se nekoná..i když ona by si to jistě zasloužila..ale nemůžu si pomoci, někoho mi připomíná/ zahrabávala se do svých myšlenek. Pomalu natáhla pravou ruku, ve které se jí objevila kniha. Pomalu se zvedla a posadila se, opírajíc se o čelo postele. Otevřela knihu a listovala si v ní.

Taky se zvednu z lavičky a následuji Zera. Narozdíl od něho, ale zůstanu mlčky stát u dveří a čekám až se ti dvá přivítají. 'Očividně k sobě mají blízko?' Pomyslím si a podívám se na robůtka, který je taky pozoruje, usměji se a dál čekám, než mně pozvou dál.

Ne to je dobré já to zvládnu sama. chviličku počkám, až se mi přestane točit hlava a zvednu se. Pomalými kroky si to namířím na tu blbou chirurgii. /musím si pohnout s tím a zmizet co nejdřív, doufám že jim nedojde kdo jsem/ už si volám výtah no nějak mu to trvá a nervozně se pořád ohlížím za sebe.

Neviem, či by som sa o to mal zaujimať alebo to nechať plavať. Predsa, zranené dievča asi bude niečo tajiť a chceť mať ten lekárský zákrok čo najrýchlehšie za sebou. 
Pozriem na tú dvojicu mágov, a keď sa ten chalan zničoho nič postavý nadvihnem obočie. Vojde do izby a za ním sa vydá Kiyomi, ktora sa však zastaví pri dverách. 
Pomály prejdem k nim, čim sa zastavím vedľa nej a nakúknem do izby, kde som si mohol všimnúť ako sa tý dvaja objímajú. Na tvári sa mi ukázal úšklebek.

Když se dostane Suki k výtahu, tak se strážce spokojeně usměje, jelikož ji dostat z bezprostředního dosahu civilistů, které by mohlo ohrozit.
Pomalu se rozejde k výtahu. "Slečno jsem si jistý, že bych věděl o místu, kde se o vás skvěle postarají. Jsou tam vybavení pro lidi jako vy." Mluví zatímco jde k ní.

Vidím jak jde ke mě strážce a už mi začne i pot stékat po tváři. / pff si myslí že mě zvládne zavřít?/ v tom cinkne výtah, že dorazil a otevře se. Vlezu rychle do něj a mačkám tlačítko Ehmm..děkuji za nabídku, ale nějak se na to necítím zamávám mu a dveře se zavřou. Vyjedu radši na střechu a tam se zašiju tak at mě nejde vidět. / toto vážně není dobré, to asi nenechají jen tak/ Do prdele, že já sem lezla! Kráva jsem a nikdo neví z cechu kde jsem.

Strážce se pouze koukne jakým směrem jede výtah a pak vyrazí po schodech nahoru. "Tak se trochu pobavíme." řekne si pro sebe zatímco vybíhá po schodech nahoru. V každém patře lehce nahlédne, pro jistotu, ale nakonec se vydá nahoru, na střechu, za její magickou stopou.

Mlčky jsme seděl na okraji střechy a jedl svou svačinu. Byl jsem otočený zády ke dveřím, takže jsem neviděl kdo vstoupil a celkem mi to bylo jedno, jelikož jsem byl zabalený v plášti, jenž jsem protentokrát vyměnil za nenápadný šedý, a tak mně nemohli poznat. 'Tohle přišlo v dosti nepříjemnou chvíli, kdyby město uzavřeli o tři dny dřív, tak bych se tu nemusel plížit, jelikož bych tu měl ještě schopné lidi na tohle.' Pomyslím si otráveně, jelikož do konce vyšetřování jsem zde byl prakticky uvěznění, tedy pokud jsem nechtěl aby se na mně pověsila armáda a legální mágové.

Snažil som sa zabudnúť na tú vec s tím dievčaťom, predsa.. každý sa môže zmýliť, nie? Namiesto toho stojím pri dverách, vedľa Kiyomi a pozerám do priestoru nemocničnej izby, kde na posteli sedí Yuu, ktorú objíma Zero. Obidvaja z Fairy tailu a takýto majú k sebe vzťah? Hmm, to je vhodné na drby.. heh. S pomyslením si však potom spomenie na slová jedného zo stráži.
"Etto, Kiyomi?" opýtam sa jej, pritom uvažujem ako moju otázku čo najlepšie podať. "Ten strážca, s ktorým som bol do teraz povedal.. že si schopná analizovať moju mágiu.." poviem jej tak, aby ma počula iba ona. Je to dosť trápna situácia, takže bolo by blbé, keby sa moja otázka ozývala po celej budove.

Ze zamyšlení mně vytrhne otázka Anoxe. "Analyzovat magii?" zopakuji trochu zaraženě, než mi dojde co tím myslel. "Jo, jistě není to nic těžkého." Na chvíli se zamyslím a podívám se na robůtka a pak zpátky na Anoxe. "Pročpak, chceš se dozvědět něco o své magii?"

Na jej zarazene prekvapenú otázku prikývnem hlavou. Snáď si teraz o mne nebude myslieť, že som blázon. S pomyslením jej odpoviem: "Jop. Ako, viem, že ovládam mágiu, ale problém je, že neviem akú. Najprv som si myslel, že ovládam oheň.. stal sa mi incident s pár lupičmi, keď som prišiel do jedného mesta, potom sa ukázalo niečo ďalšie a to, že ovládam ľad aj blesk.." zamumlem zamyslene. "Zašiel som si do nejakých knižníc, no nenašiel som tam nič o tom, preto mi to robí.. no, trochu starosť.." zasmejem sa, čím som sa poškriabal aj na zátylku. Nie je normálne, aby mág ovládal, len tak z ničoho nič tri elementy na raz. Buď mi to ide ako po masle, alebo sa tie mágie spojujú do jedného celku. Žmurknem. "Preto, by som ťa chcel poprosiť, že či by si mi ju ne-analyzovala a niečo nezistila," zazubím sa na ňu. Typická reakcia decka, ktorý sa snaží vyhnúť trapnej situácii.

krčím se v koutě, když v tom si někoho všimnu na kraji střechy. Snažím se tu postavu zaostřit, ale v tom tu vtrhne strážce. /S takovou se odtud vážně nedostanu/

Málem šokem upustila knížku, protože něco takového nečekala ani ve snu. Cítila, že rudne.

To jí ovšem nezastavilo od toho knížku položit a obejmout Zera. "Hmpf, jsem zpět," řekla jemně, tak tak zamrkala slzičku. Jak se zavrtěla, knížka spadla..a byla otevřená skoro na konci. A nečekaně, byla tam Ellučina fotka. Pootočila se a překvapeně zamrkala. "Našla jsem ji!" řekla důležitě Zerovi a ukázala prstem na knížku. "Bylo mi to zvláštní, měla jsem pocit, že jsem ji někdy viděla..a je to postava součástí jedné pohádky o drakovi..podáš mi tu knížku prosím?" vychrlila na něj.

Zamyšleně si ho poslechnu a jen několikrát přikývnu. "Dobře, nevidím v tom problém." řeknu s úsměvem a opět se podívám na robůtka. Ten si otevře břicho a z vnitřní dutiny vytáhne malou lacrimu. "Vlož do ní část své magie." řeknu a mezi tím vstoupím do místnosti, přesněji přistoupím ke stolu, abych měla místo na své kouzlo. Následně se objeví magický kruh. Vteřinu se nic neděje a pak se objeví první ocelové pero a za ním se v matné bíle záři začnou objevovat další součástky, které se postupně sami skládají do přístroje na stole. Když je hotovo, tak se na Anoxe usměji a vezmu si od něj lacrimu a vložím ji do stroje. Robůtek přistane na stole a svůj ocas zapojí do zdířky ve stroji a následně se stroj už rozjede.
Následně se rozejdu k těm dvěma, jelikož začínají probírat něco zajímavého a ne tak osobního.

Strážce vyběhne ze dveří a rovnou přejde do kotoulu, kdyby na něj Suki chtěla zaútočit. Síle z kotoulu ho následně vymrští na nohy, kdy jednu ruku namíří na Lochi, aby byl připraven zrušit jeho případný magický útok a druhou rukou kontroluje oblast vchodu. "Kde je?"

Když uslyším hlas, tak si povzdechnu a přestanu jíst. "Nevím nedíval jsem se kam běžela." Což byl fakt, druhý fakt byl, že díky plášti nebo přesněji démonovi, který vypadá jako plášť aktuálně, jsem věděl kde je a taky kdo to je. 'Tak zůstat nenápadný se najednou zdá skoro nemožné.'

Sledujem Kiyomi, a keď súhlasila, že jej to nerobí problém od úlavy si vzdychnem. Nakoniec mi podá lacrimu, ktorú chytím do ruky. Ona sama šla do izby, k jednému zo stolou, kde vďaka svojej mágie začala stavať nejaký prístroj. Má fakt božiu mágiu.. Pomyslím si. Vedel som to už od momentu, kedy som ju videl po prvý krát, kde môj pohľad najprv spozoroval robota.
Lacrimu držím v ruke, pritom sa sústredím na svoju, zatiaľ neznámu magickú energiu, ktorú začnem presmerovávať do lacrimi, ktorá zareagovala jednoducho - začala žiariť takmer oranžovým svetlom. Po chvíli Kiyomi si vzala lacrimu a umiestnila ju do prístroja. 
Ja som sa oprel v izbe o stenu, vedľa stroja a zároveň s výhľadom na mágov z Fairy tailu. Keby niečo chceli, bol by som tým pádom na očiach. Ešte si ma zatiaľ nevšimli.. zatiaľ. Pomyslím si pritom sledujem ako prístroj pracuje.

Když mi dojde kdo je ta osoba v plášti oddychnu si, věděla jsem že je to moje záchrana když se spojíme proti němu, ikdyž jsem tak uplně nebyla ve své kůži. Vyšla jsem z ukrytu a snažila se co nejvíce přiblížit k Lochimu, at nejsme moc daleko od sebe. Ahoj zlato usmála jsem se na něj i přes bolest v těle a nechala pomalu proudit plameny skrze ruky, abych se připravila do protiutoku. Tak ted skončíte špatně pane strážce ušklíbla jsem se na něj.

Trochu si povzdechnu a zvednu se z mého "svačinového koutu". "Ahoj, copak jsi dělala?" zeptám se, zatímco se otáčím směrem ke strážci. Koutkem oka ještě osobně kouknu na Suki a pak dodám. "Budeme to muset rychle ukončit a vypadnout, než se sem nahrnou mágové z celého města." řeknu a následně se rozběhnu ke strážci.

Přes rameno se podívám na obrázek a pak se jen zeptám. "Kdo je Eruka?" Zeptám se a tázavě se podívám na Yuu, jelikož podle jejího tonu to znělo tak, že ví něco dalšího o co by se s námi mohla podělit. Když se pak Zero přesune, tak já zůstávám stát, jelikož chci být dost blízko stroje, jelikož vím, že brzy dokončí analýzu a já to pak budu muset Anoxovi výsledek přeložit, tak aby mu rozuměl.

Eruka? Spýtam sa samého seba, rovnako ako sa spýtala Kiyomi dvoch prítomných mágov. Očkom pozriem na pracujúci magický stroj a jednoducho prejdem k nemocničnej postele. "Hej, naozaj. Kto to je?"