Crocus - Mercurius

.

Navrátila se do města. Tentokrát si nestřílet z vysoce postavených, ale opravdu splnit svoji misi. Vznášela se nad královským palácem. /Yare, yare to je ochrana../ Pomalu se snesla na zem, přistála na jednom z balkónů. Měla stále podobu malé roztomilé dívčiny. /Hmm, jak jí to jen dát? Hmm.../ ohlédla se a viděla kočár jak přijíždí. Na tváři se jí objevil úsměv. "Enchant!" zašeptala. Její tělo se stalo neviditelné. Pomalu vešla do pokoje a prošla zatím nepozorovaná do chodby mířící k pokladnici. /Naše princezna se bude vdávat...jak příhodné../ "Enchant paralysis," ozvalo se do ticha. Než se strážci vzpamatovali, byli ztuhlí. Prošla okolo nich stále neviditelná do místnosti pokladnice. /Tak a teď kde se schováváte?/ Notnou chvilku jí hledání přeci jenom zabralo. /Tady jste!/ ušklíbla se, ale to momentálně těžko mohlo být vidět. Prohodila jeden z prstenů. /Ať už si to vezme na sebe budoucí král nebo královna...bude to vskutku zajímavé/ Druhý si ponechala. Třeba ho prodá někde v bazaru nebo tak něco. /Yosh a teď pryč../ Pomalu vylezla a uvolnila její enchantment. Nicméně byla stále zvědavá ženská, a tak tiše pozorovala královskou návštěvu.

Jelikož byla neviditelná, klidně si to nakráčela poblíž budoucích vladařů. /Kde jsou ty časy, kde jste byli čestný královský rod? Podívejte se na vašeho tajemníka hlupáci.. Jedna z nejhnusnějších krys...ah, jak já se těším, až ho vlastníma rukama zabiju/ Sledovala, jak vešli do pokoje, a tak tam k nim proklouzla. Povídali si de facto o počasí, než začali probírat svatbu a život poté. /Hmm~ Mládí je tak nádherné~/ Přestali ji bavit. "Enchant paralysis," řekla tiše a chudáci mohli jen vidět, jak se otevřely balkónové dveře, jako kdyby je průvan otevřel, než se zas mohli pohnout..V tu chvíli se už tam ale Elluka nenacházela.

//Crocus ulice

Společně se strážci dojdu k paláci, venku se rozloučím s jedným, který slíbil Anoxi, že zůstane venku. Já vstoupím do jednoho apartmánu, kde čekám začne schůzka.

Nuž, moje podozrenie bolo správne. Zrejme som smeroval dobre, ale vstupovať do budovy som nehodlal. Ani by ma asi nepustili, čo ja viem? Chm, čo budem robiť potom, hm? Na chvíľu sa zamyslím, než zastavím pri bráne a samozrejme, pri strážcoch. Pochytím dych, než spoznám toho strážcu, ktorý mi dal tú informáciu. "Som tu.." 

Strážný se na něj podívá a jen přikývne. "Všiml jsem si, takže co jsi zjistil?" zeptá se stručně.

"Okolo celej jaskyne bola rozmiestnená bariéra, cez ktorú som sa bohužiaľ nedostal. Ale celkovo som mal z toho miesta strašný pocit, smrdelo to tam po smrti.." prehovorím, teraz mi z toho poskakovala husina. "K tomu, z nej vyšiel nejaký chlápek a niekoho niesol. Možno to bol on.." dopoviem. Čo sa to tam stalo, to v mojom vnútri mi priam prikázalo aby som sa odtiaľ spakoval.

"Aha." řekne strážce a zamyslí se. "No pokud to byl on, tak nepochybuji, že Kiyomi bude chtít mít jistotu." dodá po chvíli a založí si ruce na hrudi.

"Iba tý dvaja odtiaľ vyšli, nikto iný viacej," dopoviem, pritom sa zamyslím. "No, určite bol mág. Odletel odtiaľ, zrejme smerom do tohoto mesta."  

"Dobře, pokud někoho nésl, tak patrně ten někdo byl zranění." začne uvažovat strážce. "Což nás dovádí k jaké myšlence?"

"Hai, hai," odpoviem. Asi jediný čo to tam prežili. Pomyslím si a na to zareagujem na jeho ďalšie slová. "V nemocnici. A predpokládam, že budete chcieť aby som sa tam šiel pozrieť," upriem na neho svoje modré očka.

Souhlasně přikývne. "Ani jeden z nás si přece nepřeje Kiyomi zklamat tím, že by jí dal neúplné informace." řekne a slabě se pousměje.

Presne, mali sme rovnakú myšlienku. Na tvári sa mi zubatý úsmev. "Súhlasím," podotknem na to. Nikto by nebol rád, keby mal kompletnú skladačku. "Tak ja idem," prehovorím sa k strážcovi. "Rozhodne ju neplánujem sklamať," prehovorím k tomu sa otočím a vydám sa na ďalšiu cestu, tento krát dúfam, že nebudem cítiť vo vzduchu smrť. "Tak zatiaľ pane," mrknem na onoho strážnika, no to som bol už opäť na ceste.
//-> Crocus - Nemocnica

Strážce jen souhlasně přikývne a když odchází, tak jen zamumlá. "Zatím."

Unavene dôjdem opäť pred palác tohoto mesta, kde zájdem za tým strážnikom. "Som.. som tu," prehovorím, pritom potichu zívnem. "Bol som v tej nemocnici a dozvedel som sa iba mená tých dvoch mágov od sestričky. Ostatné informácie mi nezdelila.." začnem hovoriť ku stážnikovi. "Bolo to, ehm.. nejaký, Zero Yakei tuším. Ten ju priviedol a tá zrenená bola.. Yuu, tuším. Áno, Ichikawa Yuu.." poviem onomu strážnikovy a čakám na jeho odpoveď. Už by som si šiel aj ľahnúť, hehe. "A čo vlastne Kiyomi-san robí? Tuna v meste, je v paláci. Pripadá mi akoby bola nejaká šefka a tak.." prehodím zo zvedavosti.

Strážce stojí opět na tom samém místě, jediný rozdíl je ten, že nyní chroupe jablko. Když k němu dojde Anox, tak se odlepí od stěny, o kterou se doteď opíral. Zpočátku mlčí, jelikož má zrovna v ústech sousto, a tak jenom přikyvuje. "Yuu Ichikawa, přeběhlice z Grimoaru." zamumlá a pak si povzdechne. "Skoro bych si přál, aby to byl omyl a Kiyomi je neznala." Posteskne si, ale sám tuší, že se mu tohle jeho přání nesplní. "Možná ti napoví její příjmení Soburin." Jméno rodu, který se mocí řadí mezi jeden z nejsilnější v království a obrovský sponzorem všech technických projektů.

Sledujem ako prikyvuje na moje správy a pri tom konzumuje jablko. Chvíľu mi prebehne hlavou iskrička závisti, ale nejak som tomu nevenoval pozornosť. Veril som, že to nebude trvať dlho a o chvíľu sa postaví môj doterajší život späť na nohy.
"Prebehlica z Grimoar?" opýtam sa prekvapene. Moc magických cechov som nepoznal, ale o tomto som občas niečo začul. "Hmm a čo keď, boli v tej jaskyni za mestom jej členovia, nie? Keď niekto odišiel z tak zlého cechu, pochopiteľne by chceli aby ten mág prišiel o život, či?" poviem mu svoju myšlienku. Veru, do tej jaskyne sa nebudem vracať aby som to zistil. Nakoniec prekvapene začnem na neho pozerať. "Soburin.." zamumlem, ale nakoniec iba zavrtím hlavou. "Bohužiaľ, nič mi to nehovorí.."

Jen přikývne hlavou a dodá. "S mág." Následně se zamyslí nad jeho další větou. "Bohužel to tak vypadá, což ale znamená, že se budou muset zvýšit bezpečnostní opatření, vzhledem k nadcházející svatbě." Následně se kysele ušklíbne a dodá. "To Kiyomi nepotěší, už teď to blbě snáší."
Následně zavrtí hlavou, jelikož se přece jenom jedná o problémy jeho budoucího já a on si tím nemusí zbytečně zatěžovat hlavu. "Rod Soburin, je jeden z předních šlechtických rodů." vysvětlí Anoxovi a zaujatě čeká na jeho reakci.

"S mág? Hm, to musí byť riadne silný.." zamumlem, pritom ho sledujem. Keď spomenie nadchádzajúcu svadbu a keď sa zamyslím nad tým čo sa zatiaľ stalo, prikývnem hlavou. "Zrejme áno. Ach, tak preto toľko ľudí robí v meste toľko zmatku okolo toho," zasmejem sa. Keď spomenie Kiyominino meno spozorniem a po jeho vysvetlení iba otvorím ústa a s údivom sa na neho pozerám.
"Šľa-šľachtic?" vypleštím na neho oči, pritom na sucho prehltnem. Tak, preto sa vojáci k nej správajú tak. Už chápem to spojenie - nebola by rada. Zamyslím sa, no nakoniec sa iba zhlboka nadýchnem. "Predný šľachtický rod. Verím, že musí byť z toho vyťažená. Hm, no nič. Nech sa jej darí," myknem ramenami, pritom však som stále bol z toho zaťažený. Nečakal som, že by som narazil na niekoho takého, naozaj tento deň naberá zvláštne obrátky. "Je ešte niečo, čo by som mohol spraviť?" opýtam sa, nebol som si istý či toto bol koniec, predsa mal som zistiť čo sa stalo v tej jaskyni a kto boli tí mágovia. Nebol som si istý, či to má nejaké ďalšie pokračovanie.

Pobaveně se ušklíbne nad jeho reakcí a přitaká. "Ano, je šlechtic." Což vzhledem k tomu, jak Kiyomi povětšinou reagovala, když se k ní ostatní začnou chovat jako ke šlechtičně, byla jenom předzvěst jeho dnešní zábavy.
"Těžko říct, občas má sklony, takovéto věci přehlížet a zbytečně se jimi nezatěžovat." Připustí strážce a pak se zamyslí. "Jestli ještě něco? Nevím, to bychom se museli zeptat Kiyomi." Následně sáhne do kapsy a vytáhne bankovku. "Na, to máš za pomoc." řekne a podá mu ji. Sice to nebyl nějak velký obnos, ale na pořádné jídlo to bylo víc než dost.

Tá myšlienka robiť priamo pre šľachtičku ma teší a rovno aj desí.. brr, už teraz mi uteká mráz po chrbte, žmurknem. "Nuž, mne na prvý pohľad nepripadala tak. Keď to schováva, tak sa jej to darí," prehodím len tak a udivene pozerám na bankovku, akoby to bol zázrak sveta.
"Ďakujem veľmi pekne!" zoberiem si bankovku, pritom si ju v ruke prezerám. Uch, dnes si dám do nosu, mehe.. 
"Keď tak.." začnem, než sa seknem. "Nespravili by ste mi prehliadku v paláci? Zároveň by sme natrafili na Kiyomi a zdelili by sme jej nové správy, nie?" nahodím, pritom sa na neho zazubím. V ruke zvieram bankovku, ale nakoniec si ju schovám do vrecka.

"Není zač, svým způsobem sis ji vydělal." řekne s úsměvem a pozoruje jeho počínání s bankovkou se stejným zájmem jakým sledoval před chvílí jeho obličej. /Stále dítě a přitom se, už začíná motat do velkých kol. Naštěstí a nebo to bude pro něj spíš smůla?/ Pomyslí si strážce a následně už mu odpovídá na dotazy. "S prohlídkou bych moc nepočítal, jelikož ani jeden mimo společnost Kiyomi, bychom se tam neměli jen tak pohybovat. Ale k ní tě odvést můžu. samozřejmě nejkratší cestou, jak jinak."

"Maličkosť, bola to rozcvička na to, čo ma ešte bude čakať.." odvetím mu, k tomu si mierne zívnem. Nuž, každého by vyčerpalo cestovanie po tak veľkom meste. "Ach škoda, keby ste sa báli, že by som niečo rozbil, tak veru.. nestalo by sa to.." zamumlem. "Yush, tak tedy tou priamou cestou. Nech sa o tom Kiyomi dozvie čo najviac a potom sa uvidí.." vložím si jednu ruku do vrecka na nohaviciach. Potom by som mohol zájsť do knižnice alebo sa ísť najesť? Hm, dnes budem určite zase spať v tej uličke, ale už som si nejak na ňu zvykol. Pomyslím si, samozrejme úplne od veci, no stále som vnímal onoho vojáka.

"No upřímně, kdybys něco rozbil, tak by to byl taky docela problém." připustí strážce a následně přikývne. "Tak dobře." řekne následně se otočí a vyrazí do paláce. Zpočátku jde rychle, ale když vstoupí do paláce, tak zpomalí, aby měl Anox možnost si prohlédnout své okolí, přece jenom kdo ví, kdy se mu něco takového naskytne příště. A skutečně je po chvíli, kdy se dostanou do lepší části paláce co prohlížet. Ať už to jsou štukované zdi, pozlacené obrazy, ebenový nábytek nebo nástěnné koberce.
Po pár minutách strážce zastaví u dveří, na které zaťuká.
Trvá jen pár okamžiků, než vyjde ven druhý strážce a následně jen krátce zavrtí hlavou, vrátí se dovnitř a zavře za sebou.

Iba prikývnem hlavou a pomaly sa vydám priamo za stážou do paláca. Samozrejme, nemám v úmysle nič rozbiť.. s pomyslením sa snažím dohnať rýchly krok stáždcu a až sme došli do paláca, mohol som pozrieť na onu krásu.
"Pekné," poviem počas toho, čo som šiel za ním a pohľadom som zjel každú nástennú maľbu, sochu a iné predmety.
Stáždca sa zastavil a zaklopal na dvere. Ja som sa zatiaľ šiel pozrieť z okna. Hm, to mesto je docela obrovské. Prelietne mi hlavou, než sa dvere otvorili odkiaľ vyšiel druhý stráždca ale na to sa vrátil. "Hm? Čo to.."