Crocus - Mercurius

"Není čeho se děsit, jen probíhá ta schůzka, na kterou se měla Kiyomi dostavit." vysvětlí strážný a začne si prohlížet obraz.

"Aha," poviem a naďalej sa pozerám z okna než má zaujme jeden obraz. Keď som to mal pochopiť, zrejme to bola královská rodina. Chvíľu ten obraz pozorujem než si zhlboka povzdychnem.
Už to je pár mesiacov. Otče, dúfam že to raz pochopíš, začnem žuvať rukáv mojej košele. Pravda, keď si to prebehnem - obvinil ma zo smrti mojej mami. Ten blesk ktorý udrel do môjho domova. "Spravil som to skutočne ja?" poviem si pre seba. 
"Etto, kde by som mohol zistiť niečo o svojej mágii, pane? Teda, skúmal som len neviem zistiť nič o tej svojej.." otočím sa na stráždcu, ktorý mi celú dobu robil spoločnosť.

Když strážce uslyší, jeho první větu, tak jenom vydá. "Ehm." Aby mu dal na vědomí, že mluví nahlas. "Myslíš, jako zjistit jako máš ty magii, nebo víc o své magii? Pokud bys chtěl zjistit víc, tak asi do nějaké knihovny a nebo se pobavit s nějakým mágem z cechu." Navrhne a když domluví, tak teprve odvrátí pohled od obrazu a podívá se na něj.

Pozriem na strážnika, no mohol spozorovať náhlu zmenu môjho výrazu. "Pardon. Vlastne.. Je to komplikované aj z toho dôvodu neviem nič o rodine Soburin či ako to chodi v mestách.." myknem ramenami. Rodičia bývali ďalej od mágie. Nemali ju rádi. Potom mama zomrela, pretože sa vo mne prebudila. Heh, toľko spomienok iba z pohľadu na obraz kde sú všetci po kope. 
"Skorej aj aj. Je to divné. Hladal som a nič som zatiaľ neobjavil. Oheň, ľad aj elektrina sa okolo mňa chovajú zvláštne a občas sa to stihne aj pokaziť.." zamumlem pritom vytiahnem ruku z vrecka kedy prebehla malý záblesk a zjavil sa kúzelný kruh - ktorý však nemal znaky ktoré by sa vzťahovali k jedbotlivému elementu. 
"Aj ten kruh je divný nedočital som sa nič. Preto som sem aj prišel, len som nemal ešte možnosť si zájsť do knižnice. A nemyslím si, že by bol súboj vhodnou príležitosťou, keďže neviem čo ovládam tak by to mohlo zabiť mága k tomu poničiť okolie.." začnem rozprávať, aj keď sa ja sám vo svojích rečiach začnem strácať. 
Nakoniec si iba povzdychnem:  "Pardon, len mi to vŕta hlavou. Moja mama kvôli tomu odišla.."

"Věřím, že zrovna tyto nedostatky velice brzo napravíš. Přece jenom vypadá to, že jsi dost chytrý, abys to dokázal vypozorovat." řekne a pousměje se. Zaujatě si prohlédne kruh a pak řekne. "Budeš muset trénovat, tím zamezíš tomu, aby se to kazilo. A co se týče nějakých informací, tak možná by Kiyomi nějak mohla pomoct. Dokáže vytvořit spoustu věcí, které ji dokáží pomoct v práci a je docela pravděpodobné, že by mohla mít něco i na analyzování magie." řekne a pokrčí rameny. Následně Anoxovi rukou trochu rozhodí účes a dodá. "Tím se netrap, co se stalo nemůžeme změnit."

Stále žužlam svoj pravý rukáv než magicky kruh zmizne. Vypočujem si jeho názor a pohľad na vec. Pravda. Pozriem sa na neho a iba kývnem hlavou. 
"Máte pravdu," nadvihnem obočie pritom sa zasmejem. Keď mi rukov prehrábne vlasy pozriem sa neho tým výrazom - čo to robíš? Prestaň lebo uvidiš. 
"Nuž dúfam že to Kiyomi vybavý čo najrýchlejše. Mám pocit akoby tam rozoberali čo si dajú na nedelný obed," založím ruky.

Nad jeho pohledem se pobaveně zašklebí, přece jenom by to bylo zkušený mág proti úplnému začátečníku, ale i tak stáhne ruku. "Ve své podstatě nejsi až tak daleko od pravdy, co jsem slyšel nadřízené, tak by se to mělo týkat svatby."
Případný rozhovor se táhne ještě deset minut, než se zevnitř ozvou kroky, jak někdo odchází druhou stranou a o chvíli na to už dojde strážce otevřít dveře. "Tak, pojďte." řekne a uvolní vám cestu do apartmánu.
Kiyomi sedí v luxusním křesle u čajového stolečku a roztržitě se dívá na dveře, ze kterých druhý host před chvíli vyšel. Robůtek stojí na stole a tiše opakuje. "Kiyomi, neboj to zvládneš, není to nic tak těžkýho."

Keď zloži ruku vyťazne sa uškrniem. Silný vyhráva. Pomyslím si, ale na to sa zatvárym mrzuto. Myslel som to ako iróniu, ale nakoniec sa z toho stala pravda. 
"Aha.." zamumlem. Keby sme boli v nejakom pribehu tak my pri mojej hlave určite skĺzla slza znamenajúca trápnu situáciu. S tým premýšľanim a uvažovanim by som si mal dať prestávku. 
Ubehlo niekoľko minút, než sa konečne dvere otvorili a začali z nej vychádzať ľudia. Nakoniec sa objavi aj ten strážca z minula a uvolní nám cestu. Potichu vstúpim dnu a opäť môžem spatriť ten luxus. 
"Oproti môjmu domu je to tu ako v inej dimenzií," utrúsim zo seba poznámku než mi pohľad padne na Kiyomi ktorá si sedela v kresle. Počul som to malé stvorenie na stolku ako jej niečo vravel. "Ten je zlatý.." opäť zo mňa vypadne poznámka z ničoho nič. 
"Mám nejaké správy pre vás Kiyomi," nakoniec poviem no stále som kukal na to stvorenie.

Strážce, který vám otevřel, za vámi zavře dveře a následně přejde ke Kiyomi, za kterou se postaví. Druhý zůstane stát vedle Anoxe.
Já mlčky sedím až do chvíle než na mně Anox promluví, jeho slova mně proberou z myšlenek téměř se silou blesku. Překvapeně zamrkám a následně skoro vyskočím z křesla, ale v polovičce "skoku" si to rozmyslím, jelikož si uvědomím, že se mám chovat jako dáma a tak nakonec po hlubokém vydechnutí vstanu z křesla pomalu. /Je to tak těžké chovat se jako pravá dáma/ Povzdychnu si v duchu, ale následně se na Anoxe mile usměji. "Opravdu, tak to jsem ráda, copak jsi zjistil?" zeptám se a pomalým krokem vyrazím k němu.

Stál som uprostred miestnosti, pritom pozoroval Kiyomi a toho malého robota. Než ma z myslenia vytrhlo to, ako prudko vyskočila z kresla a zdá sa, že chcela dobehnúť ku mne. Ale čo potom? Chcela mi vraziť? Opatrne so zmäteným výrazom ju sledujem ako sa posadí do kresla a usmiala sa na mňa.
Nie. Pomyslím si. Bolo to iné, zdá sa, že čaká dobré správy, niečo čo by ju potešilo v tento deň. 
"Nuž, išiel som k tej jaskyni ako mi pán poručil. Narazil som na dosť silnú barieru cez ktorú som nemohol prejsť, ale ani som to nepotreboval. Cítil som z toho miesta smrť a nešťastie," poviem, keď si spomeniem na to miesto prebehne mi mráz po chrbte.
"Ale.." poviem, pritom si opäť začnem žužľať rukáv od košele. "Z jaskyne vyšli dvaja ľudia. Muž a žena. Yuu Ichikawa.. a Zero Yankei, tuším.." poviem. Mal som toho v hlave teraz moc, takže som si nebol istý, či som ich mená povedal správne. Ale tuším áno, nebol som zas tak hlúpy.
"Yuu bola zranená, takže ju odniesol do nemocnice, kde som sa dozvedel ich mená. Takže, sú v poriadku.." vysvetlím jej koniec môjho pátrania. Snáď mi zaplatí tá sestrička aj za to upratovanie. Je lenivá ako voš.. toto.. Prebleskne mi hlavou a sledujem Kiyominim výraz v tvári.

Robůtek tiše pozoruje Anoxe a občas mu jen zablikají oči, jak se rozsvítí některé diody pod krytem jeho očí. Ale jinak zůstává zatím ticho a nehybně na místě.
Oproti jeho nehybnosti, já pravidelně přikyvuji hlavou, jak doslova hltám informace od Anoxe. Začátek jeho řeči, se na mé tváři odrazí jako posmutnělí z předpokládané ztráty přítele.
Ke konci se pak již opět šťastně usmívám. "Takže jsou v pořádku, to jsem ráda." oddechnu si a následně se opět zvednu a udělám dva kroky než se zastavím a podívám se na robůtka. "Yuu Ichikawa, to mi něco říká. Nevíš o ní něco?" Robůtek jen slabě přikývne a následně se mu rozzáří oči a do vzduchu promítne fotografii Yuu. "Už si vzpomínám, ona byla na jednom z těch spisů,...co jsme probírali." V polovičce věty se zadrhnu, jelikož mi to připomene otce, kterého mi původní cech Yuu vzal. "Děkuji ti za pomoc, moc si toho vážím." řeknu a následně se podívám na strážce. "Půjdeme do nemocnice." oznámím ji a následně se rozejdu ke dveřím.
Následně robůtek přestane promítat fotografii, vzlétne a po chvilce srovná svůj let s mou chůzí a drží se nad pravým ramenem.

Potom čo som jej vysvetlil všetko čo som sa stihol dozvedieť, som pozorne sledoval jej výraz v tvári. Raz bol smútny, potom šťastný. Tak preto.. už chápem, pomyslím si, potom som prekvapene pozrel na malého, zrejme robota, ktorý premietol obraz vo vzduchu. 
Fotografiu čarodejky, ktorú som videl pri tej jaskyni, ako ju niesol ten chalan. Takže, táto je mág triedy S. Ale prečo ju majú v spise? To tak je registrovaný, každý mág? Pomyslím si. Nevedel som čo si pomyslieť, určite patrila k Fairy Tailu, teda.. keď tam bol s ňou ten Zero. 
Nič som však nevravel, iba som sledoval a prikyvoval jej slovám. "Nemáš za čo, Kiyomi.." pousmejem sa na ňu, pritom prikývnem na jej ďalšiu výzvu. 
Nakoniec robot prestal premietať tú fotografiu a letel ku Kiyomi. Čo to je len za mágiu. Páči sa mi. Žmurknem a nakoniec sa vydám za ňou, pritom som rozmýšľal čo to znamenalo, byť v spise. Pri tej vete sa Kiyomi sekla, takže.. nuž, je na tom niečo zvláštne.

Strážci se poté co kolem nich Kiyomi projde otočí a mlčky ji následují.
Chvíli jdu svižným tempem a mlčky. Když se dostaneme z paláce, tak trochu zpomalím, jednak abych se náhodou neoddělila od mích strážců, ale předně proto, že se začnu rozhlížet po okolí, jako kdybych někoho hledala.
Když si toho všimne jeden ze strážců, tak jen zavrtí hlavou a tiše si povzdychne.

//Přesun-Nemocnice

Spoločne s Kiyomi a pár strážci vyjdem z paláca, pritom som stále žužlal jeden z rukávov mojej košele. Bol to môj zlo zvyk. Nezabudol som sledovať Kiyomi a zároveň premýšľať o tom čo som sa dozvedel vnútri. Koho asi vyhľadáva? Spýtam sa samého seba a ďalej pokračujem v ceste.

// -> Nemocnica