Crocus - Ulice

.

Již nějakou chvíli jsem se procházela ulicemi, od mého setkání se Suki a jejím přítelem, už uběhla chvilka. A v mém případě proběhlo dost zásadních věcí, jako jedna z prvních vynucený návrat do enklávy rodu Soburin a hned následující věcí bylo, přidělení dvou tělesných strážců, kteří nyní šli dva kroky za mnou. /Jako kdyby mi něco hrozilo? Když mám svého ochránce ve stínech./ Pomyslím si a podívám se do jedné zapadlé uličky, jako bych čekala, že se tam objeví. Což se pochopitelně nestalo a tak jsem stočila pohled před sebe ve snaze ignorovat mé strážce.

Když se dostala na ulici, už byla viditelná a pozměnila si vzhled. Pro většinu lidí byla stále neznámá, ale pro některé byly její jasné tyrkysové vlasy svázané ve dvou vysokých culících jasné znamení. Pro někoho to může být i znamení smůly, že potkal zrovna jí.
/Hmm, dlouho jsem si neužívala požitků normálního života..Mohla bych jít nakupovat..? Hah, ne, že bych si vše nemohla vykouzlit sama, ztrácí to tu své kouzlo/ Dobrou chvíli jen zamyšleně stála, než se jednoduše začala procházet.

Na rameni mi stojí robůtek a rozhlíží se po okolí, zatímco já se zastavím u jednoho stánku s nástroji. /Jen je škoda, že všechny už mám, protože vypadají fakt kvalitně./ Povzdechnu si v duchu a položím klíč zpátky na místo.
Následně se rozejdu dál následována svými ochránci.

// Nádraží
Dostali se z menších ulic do velké promenády. Hromada lidí a na konci ulice ústila na náměstí s trhy. "Oh, to je úžasné," konstatovala a rozhlédla se. "Ah, brzy bude královská svatba, proto je tu tolik lidí," řekla Zerovi a rozhlížela se kolem, jelikož to tu vypadalo zajímavě. Zatím si nevšimla modrovlasé osoby, ačkoli vyčnívala.

Vycouvala davem zpátky k Zerovi. "Je tu dost lidí," zabrblala, ale všimla si, že překvapeně kouká jedním směrem. Proto se podívala také, ale stejně netušila, co tak upoutalo jeho pozornost. Najednou jí ale zalila vlna neklidu, vlasy na zátylku jí vstávaly. "Zero?" tázavě se na něj zadívala, nedala na sobě znát svůj neklid.

Procházela se, ačkoli se to tu začalo pěkně zhušťovat lidmi. Ucítila známou magii a také pohled na sobě, proto se otočila. Obličej se jí rozzářil, jako kdyby právě našla největší lízátko. Dav udělal uličky, ačkoli nechtěl, jednoduše je svou silou posunula. Dohopkala k Zerovi. "Setkali jsme se dříve, než jsem čekala, musí to být osud~," poznamenala a pohlédla na Yuu, načež jí pohled značně ochladl. "Kohopak to tu máme?" zeptala se a na jejím obličeji se objevil úšklebek. "Zrádce..?" dodala po chvilce. Pohlédla na oba, vypadali jako kdyby tu měli..rande? Z nějakého důvodu se v ní zvedla vlna odporu a nechuti. Tlaková vlna odhodila všechny lidi okolo jako kdyby jen byli hadrové panenky. V ruce se jí objevila křišťálová hůl, kterou se rozmáchla.

Jelikož se před ní postavil Zero, automaticky se její ruka zastavila. Chvilku na něho koukala prázdným pohledem, než zamrkala a usmála se. "Chápu, tak toto je paradox," řekla zdánlivě nesouvisející sdělení k této situaci. /Ačkoli je to dobrý člověk, ochraňuje toho zlého..pocity opravdu dokáží měnit stav věcí/
Popošla o dva krůčky blíže a přes hůl se k němu natáhla. Položila mu jednu dlaň na tvář a než by se mohl stihnout odtáhnout, vtiskla mu krátký polibek.

Využila toho jako rozptýlení, ze země vyrazily zlaté tyče a zformovaly kolem Zera klec, která se vznesla do vzduchu. "Enchant: Přerušení spojení," vyřkla. Toto kouzlo způsobilo přerušení jeho spojení s alternativní dimenzí, kde, stejně jako Yuu, skladoval svoje zbroje a zbraně.
"Yuu-san..," začala s vážným pohledem, než se její obličej změnil v úšklebek. "Chyť si mě!~" vyplázla jazyk a vznesla se. Společně s klecí zamířila pryč.
// jeskyně za městem

Pomalu jsem se se svým doprovodem dostala na náměstí, už jsem chtěla otočit a odejít, když se kus před námi začalo něco dít. Něco špatného, jak se ukázalo. Najednou se objevila tlaková vlna, která smetla lidi na všechny strany. Mně ochrání mí dva ochránci, zatímco jeden pomocí své magie vyruší tlakovou vlnu, tak další mně chrání před každým, kdo by mířil mým směrem a to už ať odhozen tlakovou vlnou nebo strachem.
A tak se velice rychle vytvoří ulička k místu dění. K tiché radosti strážců jen mlčky stojím, jelikož poznám v uneseném Zera, se kterým jsem se potkala v Magnolii. Robůtek, který si zachová víc duchapřítomnosti se soustředí na únoskyni a po chvíli řekne. "Magie proměny detekována." Načež se na robůtka já i strážci podíváme.

Uviděla dívku s modrými vlasy, která s ostatními hýbala jako s loutkami. Čím blíže přicházela, tím více se jí to nelíbilo. Ve chvíli, kdy jí oslovila 'zrádce' ucítila jak jí přeběhl mráz po zádech. Ta magie..byla obscésní a vražedný úmysl z ní sálal na hory daleko. Ale co jí více zarazilo bylo přátelské chování k Zerovi. Pousmála se. /Zero mě brání..to je jako sen../ Úsměv jí ale spadl, když ho políbila. V životě se tak necítila. Začalo to uvnitř ní vřít, chvěla se po celém těle, avšak ne strachem. Než stihla něco udělat, byla odhozena a Zero unesen. Zatnula pěsti a vzhlédla směrem, kterým čarodějka letěla. /Jsi mrtvá.../

Její tělo obklopila zlatá záře a vzlétla do vzduchu. Pronásledovala modrovlasou čarodějnici.

"Musíme mu pomoc." řeknu, když se vzpamatuji ze šoku, na což strážci okamžitě zareagují odmítavě. "Ale,..." Dál se nedostanu jelikož mně přeruší strážce. "Paní, to nemůžete je to pro vás příliš nebezpečná a navíc brzo máte schůzku, na kterou se musíte dostavit." Znovu se nadechnu, jelikož chci něco namítnout, ale to se přidá druhý strážce. "Paní, někdo musí zůstat tady, přece nemůžete je nechat jen tak." řekne a rozpřáhne rukou, aby ukázal na poraněné lidi, kteří se nedokážou po zásahu tlakovou vlnou sami postavit. "To jistě, ale já jen..." Opět mně přeruší a dodá. "Paní někoho za ní pošleme, nebojte. Vy byste měla zůstat tady." řekne a následně vytáhne lakrimu a začne komunikovat s nadřízenýma. "No, dobře." zamumlám teskně a smutně se podívám na své dva strážce. Kteří stále nekompromisně trvají na svém. /Jak já tohle nemám ráda./ Pomyslím si a rozběhnu se pomáhat zraněním, než se mně rozhodnou odříznout i od tohoto.

S letným pohľadom som sa prebudil v slepej uličke uprostred.. no niečoho. Rukou si prehrábnem svoje vlasy, pritom pozriem na kamenný múr, ktorý stál predo mnou. *Ach, mám hlad... to si zase budem musieť niečo ukradnúť?* s pomyslením si povzdychnem pretože.. takto som nou bolo. Už nejaký ten mesiac sa túlam po tomto kraji bez toho, že by som si vedel nájsť nejakú tú prácu aby som si mohol maž na lístok a dostať sa do Magnolie. Lenže je to na prd, keď neviete ani čo sa okolo vás deje. Na jednu stránku je to v poriadku, ale keď odbočíte myšlienkou niečo vybuchne a samozrejme som bol pri tom ja.
*Čo budem teraz robiť. Už je to tretí deň čo som tu, mohlo by sa to pohnúť..* opriem si bradu o dlaň, pritom nespúšťam pohľad z kamenného múru. „No nič..“ s povzdychom vyskočím na nohy, oprášim si nohavice a hodím na seba batoh. *Začína mi byť už aj zima..* privriem oči.
Vyjdem spoza uličky a obzriem po ulice ktorá sa tiahla boh vie kam. *Ďalší pokus si zarobiť na lístok, môže začať..* žmurknem. Noha mi pri tom šla v pred rovno s mojím telom. *Musím vyzerať ako bezdomovec.. čo vlastne.. aj som..* poškriabem sa na zátylku a potichu obchádzam okolo idúcich ľudí. Niektorý ma ignorovali, niektorý na mňa prekvapene pozreli a šli ďalej, každodenná rutina v každom meste v ktorom sa objavím. Nejak ma to nezaujímalo iba ma štvala jedna vec.  
„Mám hlad..“ zastenám, keď mi upadne zrak na stánku s jedlom. *Mám či nemám?* nadvihnem obočie, pritom tam stojím a uvažujem. Kež by som môj život dal na takú cestu akú chcem..

Všechno na promenádě už bylo vyřízeno a kromě dvou lidem jsem nestihla vůbec nikomu pomoc, jelikož se dostavili záchranné sbory a mně od pomáhání taktně odehnali. A tak jsem nyní se svými dvěma strážci šla uličkou, která nás postupně zavede do paláce.
Když procházíme kolem černovlasého mladíka, tak si opět začnu stěžovat a tak může slyšet. "Ale ještě jsme nedostali žádnou zprávu, co když nejsou v pořádku." Začnu a ignoruji robůtka, který se mi vznáší nad ramenem a právě teď se snaží rukou zakrývat obličej. "Paní, jakmile se něco dozvíme, tak vás hned informujeme, ale teď vás čeká schůzka a víte, že si nemůžete dovolit přijít pozdě."

Stále som hypnotizoval stánok s jedlom a uvažoval, či to mám vykonať alebo nie. Vedel som, že to je špatné, ale žalúdok vravel niečo iné aj to dal najavo - zakručaním. Ach, to sa mi snáď zdá.. dobre.. Prejdem pár krokov k stánku, než okolo mňa prejde nejaká žena a čosi vravela.
Hm? Nadvihnem obočie, pretože ma to akosi zaujalo. Ďalšia vec čo ma na nej zaujalo bola tá lietajúca vecička. To.. je.. mágia? Či niečo, hmm.. Čo tým myslela, že či sú v poriadku. Chvíľu uvažujem, či sa jej mám opýtať alebo nie. Ale nakoniec... "Uhm, prepáčte? Čo ste tým myslela.. stalo sa niekomu niečo?" ozvem sa k tej žene, možno som to nemal robiť. Čo ja viem? Väčšinou som prežil niekde hlboko v lese, preto ani neviem čo v takejto komunite smiem alebo nesmiem.

Když uslyším, že na mně promluvil někdo jiný kromě mích strážců, tak překvapeně zamrkám, jelikož od té doby co jsou mi pořád nablízku, tak se mi něco takového nestávalo běžně. Jeden ze strážců se na něj podezřívavě dívá, zatímco druhý pozoruje okolí. "No jde o to, že jednoho mága, kterého znám unesli přímo z náměstí. A sice za ním vyrazili někteří ho zachránit, ale stále nemáme od nich žádnou zprávu." vysvětlím mu a ignoruji překvapené zamrkání jednoho ze strážců, který se až teď dozvěděl, že toho uneseného mága znám.

Na chvíľu ostanem prekvapene stáť, pretože som nečakal, že mi to vysvetlí. Jediné čo ma neprekvapovalo bol výraz jedného z jej strážnej. Že by bola ich šéfka? Prebleskne mi hlavou, pritom tomu strážnemu venujem rovnako zamračený pohľad.
"Mág.." poviem potichu, pritom sa zahladím do zeme. Hm, že by som predsa objavil jednoduchšiu cestu ako sa dostať z toho to problému? "Nu, je to špatné, keď si niekto len tak niekoho unesie.." pretiahnem, nevedel som ako to dobre mám podať. "A z akého je cechu? Mohol by som nejak pomôcť.. hehe," zazubím sa, pritom sa poškriabem opäť na zátylku. Rozhodne je to lepšie, ako kradnúť nejaké jedlo. K tomu, nikto nevie čo sa môže stať. Chcem sa proste odtiaľto dostať a venovať sa životom mága.

"Nemyslím si, že..." začne jeden ze strážců, dál se ale nedostane, jelikož jej přeruším. "Byl z Fairy Tailu, pokud si dobře pamatuji." řeknu a následně se podívám na strážce, jestli chce něco dodat. Ten si jen povzdechne a zatím mlčí.

"Fairy Tail?!" zopakujem, pritom sa uškrniem. "Nuž, ďalší dôvod prečo sa budem neodbitne vliezať so snahou pomôcť. Onedlho budem jej členom," poviem, pritom mohli v mojich očiach vidieť tie decké iskričky túžby. Konečne nejaké vodítko. Teraz sa za tím budem určite hnať. Tri dni na ulici tohoto mesta so snahou sa dostať do toho cechu a teraz sa mi tu otvorila táto možnosť.. Pomyslím si, k tomu sa na nich zazubím. "Tak? Môžem? Som Anox."

Jen se na něj usměji a přikývnu. "Tak snad to bude co nejdřív." řeknu a můj úsměv se stane ještě zářivější, když si všimnu, jeho nadšeného pohledu. /Je to úžasný pohled, vidět někoho tak nadšeného./ Pomyslím si a pak ještě jednou přikývnu na jeho otázku, zda skutečně může. "Jistě že můžeš Anoxi, jsem Kiyomi." řeknu a následně strážce dodá. "Doveď je k paláci, počkám tam na tebe." Pak se otočí ke mně a dodá. "Paní, už bychom vážně měli jít."

Úsmevu mi neubúdalo, pritom prikývnem. "Presne," poviem. "Teší ma Kiyomi," dopoviem, pritom sa pozriem na jej stráže. Keď súhlasila s tým, že môžem pomôcť spokojne sa obzriem okolo seba, pritom ich nechám si riešiť svoje veci. "Yush, poďme," dodám, pritom to skorej smerovalo k strážcovi.

"Dobře, dobře." připustím nakonec a pak se otočím a společně s jedním strážcem vyrazím směrem k paláci. Po pár krocích se ještě otočím a Anoxovi zamávám. /Proč jen tohle musím řešit? Nikdy jsem o tohle nestála, tak proč?/ Povzdechnu si v duchu.
Druhý strážce se jen ušklíbne a poté co Kiyomi začne odcházet, tak se ušklíbnu. "To jsi špatně pochopil, já musím zůstat s Kiyomi. Ale než se vrátím ke svému úkolu, tak tě můžu nasměrovat. Podle posledních informací se nacházejí v jeskyni za městem. Hodně zdaru v práci a doufám, že paní nezklameš."

Sledujem ako Kyiomi odchádza a na jej kývanie iba odpoviem po kývnutím hlavou. Na to sa otočím na toho strážcu, ktorý mi chcel niečo oznámiť: "Pardon, heh.. tento deň je iný ako moje minulé.." zamumlem. Vypočujem si tú jeho informáciu nad ktorou prikývnem. "Hai, nebojte vyriešim to a ani si toho nevšimnete," mrknem na toho strážneho, ale to som sa už rozbehol opačným smerom ako oni. Hm, dokonca som zabudol na to, že mám hlad. Dúfajú, že nie je mŕtvy, takže tam musel prebehnúť boj. Jaskyňa za mestom.. idem na to. Pomyslím, pritom prebehnem pár uličkami, ktoré som počas tých troch dňoch poznal a vydal som sa priamo von z mesta.
//-> Crocus - Jaskyňa za mestom