Sídlo - Pokoj mistra

.

Sadla som si na posteľ, ktorá tu bola. Táto miestnosť nebola moc používaná, keďže ju Calamity proste nevyužívala. Pre to tu bol viac menej poriadok a aspoň som si s nejakým upratovaním alebo prerábaním nemusela robiť hlavu. No čo nastane teraz? Kto vie. Možno sa Elluka rozhodne, že by ju celkom bavilo mať cech pre seba. No to sa dozviem až vtedy, keď sa vráti. Zatiaľ som sa len oprela o vankúše, vyložila som si na posteľ aj nohy a znova som sa začítala do Grimoire, listujúc si v ňom ako v nejakom denníku. Ako keby som už každú stránku nepoznala naspamäť... ako matka pozná svoje dieťa. Každý jeden znak.. symbol, každý jeden škrabanec.

Chtěla vědět o této ženě..něco..cokoliv. /O pozici mistra nemám zájem, starat se o chod psychopatů..už to ubírá na mém volnu..a není to dobré na pleť/ Chodbami se neslo klapání jejích podpatků, než se dostala k pokoji mistra. Slušně zaklepala a vešla. Sama si udělala pohodlí a posadila se na zlaté židli, kterou si sama vyčarovala. Podepřela si bradu a čekala, co z slečny vypadne.

Pohľad som z Grimoire odtrhla smerom na Elluku. Trocha kriticky som sa pozrela na jej podpätky. Vôbec sa mi jej štýl oblečenia nepáčil, no na druhú stranu ma vôbec neobťažovala jej prítomnosť a tak som sa k tomu ani nevyjadrovala. Keď si na tom chcela chodiť.. pre mňa za mňa. Privítala som ju až takmer s priateľským úsmevom. "Užila si si to Ellu-chan?" Spýtala som sa jej milo, no v tejto otázke nebolo moc záujmu a ja som žiaden nemienila hrať. "Vyzeráš až frustrovane ts ts.." Kývla som hlavou a znova som si začala listovať v Grimoire. "Tak.. mohli by sme .. prebrať čo ďalej." Navrhla som pokojne. Ako keby sme preberali to, aké je vonku počasie.

Pozvedla obočí. Její nálada se však měnila jako směr větru. Už se uklidnila. "Čekala jsem, že to bude náročné...ale většina její síly ležela v dračí podobě, tak si nemám v podstatě na co stěžovat," pokrčila rameny a v ruce se jí objevil talířek s dortíkem. "Co dále? Hmm...Neplánuji se ujmout vedení, neb je to moc práce a to se mi nechce," řekla s tónem malého umíněného dítěte.

Potajomky som ju sledovala, keď rozprávala o tom, ako väčšina sily Calamity ležala v jej dračej podobe. Musela som sa sama pre seba pousmiať, no na oko som jej dala na pravdu. Pravda bola taká že Calamity bola neskutočne mocná. Nikdy som nevidela nikoho vydržať v Grimoire tak dlho. Elluka už od počiatku bojovala s viac menej mŕtvolou. Pretočila som ďalšiu zo strán a len som sa spokojne viac rozvalila vo vankúšoch, naťahujúc jednu z nôh.. a následne druhú. Táto posteľ bola naozaj pohodlná. "To je dobre.. páči sa mi tvoje rozhodnutie." Zašomrala som spopod vankúšov a len som na chvíľku zavrela oči. "Len mi ešte povedz.. pre čo si vlastne tu? Čo je tvojím.. životným cieľom? Plánom? Ambíciou? Nehovor mi že nič, to ti nezožeriem.. každý máme niečo."

"Ale, ale, tolik otázek," poznamenala. "Proč tu jsem? Hmm, řekněme, že jsem potřebovala nějakou zábavu..," pokrčila znovu rameny. "Ah ano, už vím. Je tu jeden hnus, který bych ráda setřela z povrchu zemského. Královská rodina a jejich pokrytectví mne znechutilo velmi," dodala a odložila dortík, jelikož ji přešla chuť. "A pokud se do toho chystají plést cechy, nenechám ani jednoho naživu," řekla poněkud přesvědčeně. "Dejme tomu, že jsem potřebovala nějakou hybnou sílu. Peníze nejsou problém, ale najít vojáky schopné boje proti tomuto nepříteli jsem mohla najít jen zde," dodala.

Tak depresívny cieľ. No nebrala som jej ho. Každý bol nejaký. Na svete trebalo aj ľudí, ako je Elluka. No v jej výpovedi mi nesedela jedna vec. 
"Jednému nechápem Elu-chan." Otočila som sa z postele k nej a na chvíľku som znova zavrela Grimoire. "Na jednu stranu chceš zničiť .. niečo, alebo niekoho.. a potrebuješ na to vojakov.. a pre to si tu hmm." Na chvíľku som sa odmlčala, no nevydržalo mi to dlho. "Pre čo potom.. odmietaš pozíciu majstra, ktorá by ti tých ľudí zabezpečila? Povedzme, že mám vlastné záujmy, ktoré sa líšia od tých tvojich. A teraz na rovinu ti poviem, že nebudeš mať k členom tohto cechu prístup ako k tvojim vojakom.. čo by si spravila?" Nesnažila som sa tým povedať, že som to tak aj naozaj myslela. Skôr som jej nadhodila situáciu a čakala som.. čo s ňou bude robiť. Celkom ma to zaujímalo. Samozrejme som ju pozíciu majstra cechu nemienila dať. Bola to len taká skúška. Navyše vo mne celkom vzplanul taký záujem o Elluku. Chcela som ju pochopiť, analyzovať a vyvodiť si nejaký záver. Neverila som, že je len normálny psychopat.

"Kufufu~," zasmála se a opět se natáhla po dortíku, nakonec se rozhodla, že ho tam nenechá osychat. "S tím vcelku počítám. V podstatě tento cech beru jako nástroj. Nebo jako výměnný obchod. Já mu propůjčím svou sílu a on mi splní cíl. Jakmile ten cíl bude hotov, pak už je mi vcelku jedno, koho budu masakrovat, nebo co budu získávat. Pravda je, že tohle všechno můžu udělat sama, ale řekněme, že jde jednoduše o pověst. Když se něco takového stane, Grimoire Heart to nepřitíží tolik," odpověděla. "Pozice mistra mne nezajímá, není pro mne lákavá. Vést bandu psychopatů? Ne, děkuji," dodala vzápětí. /To jsem si zas na sebe upletla bič.. Tolik nesmyslů jsem si snad v životě nevymyslela..Dává to vůbec smysl? No, bude jí to muset stačit../

"Oh.. " Prikývla som chápavo a s pohľadom plným porozumenia. "Takže si nakoniec iba regulérny psychopat.. dobre." Otvorila som znova grimoire a prstom som si v ňom začala čmárať. Vlastne som si tam niečo zapisovala, no to čo, Elluka mohla iba hádať. Bolo však zjavné že to je niečo o nej, keďže som sa pri tom na ňu pár krát pozrela. "Mám na teba ešte jednu prosbu.." Odtrhla som sa od Grimoire a pohľadom som dosť zjavne zastala na jej dortíku. "Budeš to ešte jesť?" Mala som celkom chuť na sladké. To či tu niečo ostalo.. čo sa týkalo jedla naah.. kto to mal vedieť?

"Ano, v podstatě ano," přikývla jakoby nic. Na její dotaz se jenom zachichotala a v ruce se jí objevil nový talířek s čerstvým kouskem dortu a malou vidličkou. "Prosím," nechala, aby k ní talířek sám dolevitoval a sama se pustila do zbytku svého dortíku.

Slabě si povzdechnu a překročím jednu mrtvolu nebo spíš její zbytky, vzhledem k tomu co z ní zbývalo. Aktuálně jsem neměl dobrou náladu a ten hlupák, který se mně pokusil zabít před mím pokojem, jelikož mně považoval za loajalistu, mi ji taky nezlepšil. Zvláště poté co mi strhnl jednu cestu a já teď musel jít kolem pokoje mistra. Tichým krokem se rozejdu a v duchu doufám, že tam nová mistrině ještě není a nebo má něco lepšího na práci, než právě vylést a odchytnout si mně. /No mohl bych za tak na měsíc vytratit, to už by mohlo všechno zapadnout do starých kolejí bez nějakých zbytečných potíží./

Grimoár som si položila na brucho a len som do rúk zobrala tanierik s koláčom, ktorý ku mne doletel. 
"Uhm...." Zapchala som si ústa jedlom. Bolo to celkom dobré. Lepšie, než čo som si pamätala z mojej domoviny.  "Myslím, že pre teba nájdem nejaké využitie." Prikývla som spokojne, ako keby som sa doteraz celý čas rozhodovala, či si Elluku nechať ,alebo sa jej zbaviť. Dala som si do úst ďalšie sústo. Zaregistrovala som pohyb pred miestnosťou a len som Elluke naznačila, aby sa pozrela kto to je. Teda ak moje naznačenie pochopila a ak brala príkazy. Ak nie? No.. asi nebudeme kamarátky. Predsa len v Grimoire mohla byť len jedna osoba, ktorá ignorovala príkazy.. a to som bola ja.

Luskla prsty a dveře se otevřely. /Ne, že bys to nezvládla sama../ Pootočila hlavu směrem ke dveřím. "Haló, haló!~" řekla sladkým hláskem. "Kdopak to je?~" dodala vzápětí. Opřela se o opěrátko křesla.

/Proč? Proč se takovéto věci, nikdy nemůžou obejít bez nějakého problému?/ Pomyslím teskně, když se otevřou dveře. /A ještě k tomu tato/ Dodám, potéco uslyším hlas, který zcela očividně mluví na mně. "Pouze já." řeknu a vstoupím tak, aby mně šlo skrze dveře vidět.

Bola som celkom zvedavá, čo to je za chlapíka. Teda typovala som že to je chalan podľa hlasu, keď sa ozval. Sama som o členoch Grimoire nevedela takmer nič, aj pre to som trocha Elluku spovedala. Keď sa vo dverách objavil pomerne mladý chlapec, prekvapene som sa na neho pozrela. 
"Grimoire Heart má tak mladých členov?" Spýtala som sa až šokovane Elluky. To mi nejak nesedelo. 
"Hej.. "Pouze já".. poď si k nám na chvíľku sadnúť." Vyzvala som ho a do úst som si vložila posledné sústo koláča.

Už při pohledu na Ellučin obličej mohl Lochivan odvodit, že je stejně nadšená jako on. "Jé pouze já, dlouho jsme se neviděli!~" pronesla laškovně a její obličej byl opět ten nevinné dívčiny. /Aspoň teď pomučí Lochivana...Až tenhle nesmysl skončí, půjdu zkontrolovat tělo../ Uďobávala zbývající kousky dortu.

/A byl bych velice šťastný, kdyby to tak vydrželo ještě pár let./ Pomyslím si na poznámku Elluky. Rozhodně tohle nebyla osoba, se kterou by chtěl trávil odpolední dýchánek. "Zdá se mi, že řešíte něco důležitého a já bych vás od této věci nerad rozptyloval." řeknu ve svém chabém pokusu se odtud dostat, i když je mi jasné, že patrně ani jedna nebo druhá mně nenechá se zdechovat. /A právě proto, by byli fajn, kdybych někdo nezničil tu chodbu a já se zdekoval, dřív než tohle všechno začalo./

"Oh.. toľko Entuziazmu." Prevrátila som očami zaujato a len som potľapkala na miesto vedľa mňa.. bolo predsa len voľné a ja som si žiadala, aby si tento chlapec sadol. "Mám na teba mnoho otázok. Ellu-chan, môžeš ísť, alebo môžeš aj ostať je mi to celkom jedno. Tvoja spoločnosť ma neobťažuje." Bolo to hrozné, v pozícií len chvíľu a už som si tu s nimi robila čo chcem.. snáď sa to nezvrtne v môj neprospech. 
"Mám na teba množstvo otázok.. môžeme začať tým, že mi povieš ako sa voláš a čo bolo tvojou doterajśou úlohou v cechu."

/Aspoň, že tak/ Zvedla se a křeslo po ní zmizelo, stejně tak jako talíř v její dlani. Prošla okolo Lochivana a jenom mu krátce neslyšně poklepala po rameni. /Užij si to/ pousmála se a vyšla ven. Otočila se a zamířila si to chodbou ven ze sídla.

V duchu si povzdechnu, ale na venek nedám na sobě nic znát. /Ach, jo proč mně prostě nemůže poslat pryč?/ Když Elluka vyjde, tak udělám ty dva kroky a vstoupím do místnosti. /Otázky můžeš mít, otázkou je jestli dostaneš odpovědi./ A jsem si jistý, že na všechno jí odpovídat rozhodně nebudu. "Zdálo se mi, že vám docela vyhovuje pouze já." řeknu a slabě se pousměji. "Má úloha v cechu? Nic specifického." řeknu a pokrčím rameny.

Pozorne som sa na chlapca pozrela. "Pevne dúfam, že mi plánuješ aj odpovedať.." Naklonila som hlavu na stranu a snažila som sa zachytiť jeho pohľad. Nechcela som mu navodiť strach len.. trocha rešpektu by nezaškodilo. "Spýtala som sa ťa dve otázky.. aj keď uznávam že nepriame, ale stále by to pochopilo aj dieťa ktoré nedovŕšilo siedmy rok života.. no stále som nedostala ani jednu odpoveď. Budem ťa musieť poprosiť, aby si po mne nechcel, aby som sa to pýtala dva krát." Dvere sa za Ellukou zabuchli a Grimoire začal zlovestne poletovať okolo mojich ramien.. teda.. ak.. môže stará zaprášená kniha vyzerať nejak zlovestne.

Svůj pohled nechám lapit do jejich očí. Nijak mi ten pohled nevadil, za svůj život, i když se délkou nemohl vyrovnat osobě stojící naproti mně, viděl dost věcí a od určitého roku života jsem se naučil dokonale ovládat své reakce a tak jediné v mích očích uvidí je bezstarostnost, sice hranou, ale mistrovsky hranou. /Proč by koneckonců informace měla dostávat jen ona?/ "Dvě otázky, dvě odpovědi. Myslím, že chápu." řeknu, jako kdyby mi došlo kde jsem udělal chybu, i když ve skutečnosti je to jen narážka na to, že odpovědi dostala, jen se jí nelíbili. "Lochivan, je li opravdu nutné si můj obličej spojovat s nějakým jménem. A co se práce týče, jak jsem říkal nic specifického ergo mise." dodám bez reakce na dveře nebo létající Grimoár. /Si pomalu začínám myslel, že kdybych se přidal k legálním cechům, tak bych to měl jednoduší./

Usmiala som sa. "Tak sme sa aj niekam dostali." Spokojne som prikývla. AJ keď stále nehovoril o žiadnych špecifických misiách, aspoň mi povedal, ako sa volá. "V tom prípade je na čase, aby si nejakú špecifickú misiu dostal." Pretočila som niekoľko stránok Grimoire a následne som z jednej zo stránok "vytiahla" hrsť prsteňov, ktoré boli úplne čiernej farby. No.. nebola to klasická čierna. Ako keby ani nemali hmotu, ako keby boli súčasťou toho môjho prapodivného plášťa. 
"Tvojou úlohou.. spolu s Ellukou, môžeš ju do toho zapojiť.. nasadiť tieto prstene istým ľuďom. Čím sú silnejší, tým lepšie pre mňa. Z každého cechu si však vyber len jednu osobu.. taktiež k tomu prirátaj radu a aspoň jedného zo svätých mágov." Postavila som sa, na čo som prstene uviazala v koženom vrecku, došla som až k Lochivanovi a vrecko som mu podala. 
"Ale.. musím ťa upozorniť, ty a ani Elluka si tie prstene za žiadnych okolností nenasaďte.. "

/Proč si tímto musím procházet, to mně nemohla ignorovat a rovnou to říct Elluce?/ Posteknu si v duchu. "Ehm, speciální mise? Nevím, jestli jsem pro to zrovna ta správná osoba." zamumlám a podívám se na prsteny. Nelíbili se mi, což jen nepatrně zvětšilo seznam věcí, které se mi na tomto cechu líbili. "Proč mi ty prsteny připomínají kámen proměny?" zeptám se a neochotně, tentokrát se to ani nesnažím skrývat, natáhnu ruku, abych si převzal balíček.