Hory - Jeskyně

.

Nad tímto nehostinným místem se vznášela jedna osoba. Pomalu se snesla k zemi. Mávla rukou a sníh pokrývající vstup do jeskyně se roztekl. Položila dlaň na studené dveře, které se rozzářily a otevřely. Vpustily jí dovnitř, než se zabouchly.
Šla dlouhou chodbou. Louče se postupně rozsvěcely jak přišla blíže. Došla do velkého sálu. Tam bylo mnoho přístrojů, vypadalo to tam jako v laboratoři šíleného vědce. Přišla k jednomu stroji, který v jedné části vypadal jako skleněná rakev, do které vedlo mnoho všelijakých trubiček a hadiček. V ní leželo tělo nádherné mladé ženy.


Přišla blíže a prsty se dotkla chladného skla. Díky masce na jejím obličeji její výraz vypadal neměnný. "Jednoho dne se zřejmě znovu staneme jedním," pronesla k nehybnému tělu.
Popošla o kus dál a přiložila dlaň ke stroji. Místnost zazářila modře, než se Elluka sesunula na kolena. Ztěžka oddechovala a vpletla ruku do ofiny, načež ji následně stiskla.


Po chvilce oddechování se uklidnila a opět se postavila. Opřela se o chladné sklo rakve a sledovala tělo uvnitř. "Argh, zabiju je všechny do posledního," zašeptala. Její obvyklá róba se změnila v jednoduché šaty. Odlepila se od skla a s radostným úsměvem se pootočila, jako kdyby měla v úmyslu tančit.

Otevřela stříbrné kapesní hodinky a podívala se do nich. "Je čas jít zpět," zamumlala a objevila se na ní její obvyklá róba.


Pomalu vykráčela z této skrýše a veškerá světla za ní zhasla a dveře se zabouchly. Venku se proměnila na malé modré jiskřičky, které zmizely.