Magnolia - nádraží

Protáhl se, aby uvolnil své ztuhlé svalstvo a lehce přikývl. "Dobře," potvrdil, že slyší. Sledoval její záda a až poté si uvědomil, že by měl již vyrazit taky. Srovnal pásek, aby mu nevisel s mečem nakřivo a jakmile vykročil, uslyšel zvuk svých vlastních kroků, harmonicky sladěných s těmi Yuuinými.
Sledoval bedlivě bez mrknutí její proměnu. On sám snad jako mág nevypadal a meč mohl mít kde kdo, tudíž doufal, že se nebude muset na veřejnosti převlékat... i když tím svým způsobem. Z nějakého důvodu se necítil překvapen, když uviděl její šaty. Zapamatuj si ten pohled, Zero, pomyslel si. Tohle se neděje moc často.
Sotvaže si uvědomil, že už zírá moc dlouho, navázal opatrně oční kontakt a pousmál se. "Ne, vůbec ne jako mág. Spíš jako... šlechtična," pověděl popravdě a lehce pokrčil rameny. "Umm... sluší ti to," dodal po chvilce a hned uhnul pohledem. Následně si trochu rozpačitě prohrábl vlasy a zazubil se.

Spokojená Yuu, spokojený Zero. Narozdíl od rytířky, rytíř nebyl tolik vzrušen pozdním přijetím vlaku a trpělivě vyčkával. Vypadal trochu zamyšleně situací, jako kdyby se snažil už sám bez nápovědy rozluštit, kdo by mohl být onen neznámý zač. Zamyšlení znamenalo také ticho, takže se nepřidával do horlivé stížnosti na vlak.
Zvedl hlavu, když vlak dorazil a ani si nevšiml, že už to mělo být pár minut, co tu měl být. "J-jo... to bychom mohli," dodal spěšně a usmál se. Začal fanboyit, když ho Yuu vzala za ruku a také přidal do kroku, aby nebyl brzy hadrová panenka.
Na její otázku se nejprve rozhlédl. Našel volné, prázdné kupé a nahlédl dovnitř. "Hmm, co sem? Hodně volného místa a soukromí," navrhl a otevřel. Vyčkal, až vejde jako první a strategicky si zvolil sezení na té straně jako ona, aby se vyhnul nezapomenutelnému incidentu, také ve vlaku, který mu vehnal červeň do tváře. "Asi bychom si měli trochu odpočinout. Až tam dorazíme, moc času na odpočinek nebude," pověděl.

Klidně se opřel o sedadlo a usmál se, když si vypůjčila jeho rameno. Rozhodl se přestat sebou házet, aby jí dopřál vytoužený odpočinek... a vlastně sobě také.
Když se vlak rozjel, také zavřel oči ve snaze usnout. Narozdíl od Yuu nebyl ale schopen se ponořit do světa snů. Oči znovu otevřel a z počáteční nudy se začal rozhlížet okolo. Obraz ubíhajícího města se pomalu pozvolna měnil v pole a venkov. Pohled na nebe mu vnutil trochu nostalgickou náladu a tak lehce, téměř neznatelně, zavrtěl hlavou a následně zabodl zrak do protějších sedadel, stále prázdných. A pak si všiml něčeho, co nudu přetrhlo a změnilo cestu v celkem příjemně strávený čas.
I ty nejvíc drsné holky spí jako andělé, pomyslel si při pohledu na spící Yuu. Na pár vteřin se při té myšlence zarazil. Kdyby zjistila, že na ni čumím, zatímco spí, asi mě zabije... Znovu pohlédl modrýma očima plnýma jakéhosi zaujetí na odpočívající rytířku.
... ale měl bych přestat? Pff, ani náhodou.

Když měl co dělat, čas utíkal mnohem rychleji. Dívání se na Yuu ho neomrzelo - i on byl však předtím na misi a nakonec, chtě nechtě, podlehl sladkému pokušení si odpočinout a také usnul. Zdál se mu nesouvislý sen, na který zcela jistě po probuzení zapomene.
Zamrkal, když uslyšel kroky a pak zvuk otevření dveří kupé. Zamračil se a zamžoural na okolí, dokonce možná nabručeně něco zamumlal... inu, vstávání nebyla jeho silná stránka. Upřel pohled na osobu, která stála ve dveřích a dobrých pár desítek vteřin dával dohromady, co řekl. Pak, jako kdyby mu svitlo, a naštěstí dostatečně rychle si uvědomil, že se o něj Yuu opírá. Mlčky kývl na osobu a ta zase odešla.
"Yuu?" řekl šeptem, málem jen vydechl, aby ji nepřekvapil. "Už jsme tady, probuď se," usmál se a jemně jí prstem odsunul pramínek vlasů z obličeje. Do jeho ospalých žil se vlilo nadšení, jak asi město vypadá.

Nasucho polkl - právě probuzená Yuu zněla i vypadala hrozivěji než ta na bojišti, i když by za to ruku do ohně rozhodně nedal. "J-jo..," potvrdil jen, že slyšel a také se postavil. Lehce otevřel kupé a vyšel ven, po stejné cestě opustil vlak.
Jakmile byl venku, jako první se protáhl a spolu s tím vydal také spokojený zvuk, protože měl celá ztuhlá záda a ramena. Rozhlédl se a shledal, že je město... no, že vypadalo normálně. Čekal něco honosnějšího, co předčí všechna jeho očekávání - k překvapení, a ne nemilému, to bylo místo lidské.
"Mám dojem, že nejlepší by bylo začít pátrání ve městě, někde v centru nebo na náměstí," navrhl směrem k rytířce. Tak významné město jako Crocus určitě své náměstí mít bude. "Bude tam nejvíc lidí a tak větší šance, že si daného hledaného mohl někdo všimnout," dokončil svou myšlenku a už očima začal pátrat po východu z nádraží.

Stroze přikývl. “Dobrá. Nechám se vést, myslím, že bych se ztratil,” zasmál se. Když vytáhla plánek města, neodolal a nakoukl zvědavě do něj, aby alespoň očima obecně zhodnotil situaci a zvolil způsob orientace.
Jak Yuu zvolala, tak vykonal a mužným krokem opustil nádraží, míříc do ulic Crocusu.

|| —> Ulice

|| —> Crocus - Nádraží

Doufal, že si alespoň za jízdy Yuu lépe odpočinula. Vypadala, že celou tu dobu v kupé prospala... a on byl takový gentleman, že jí dokonce nabídl rameno, zcela dobrovolně a čistě z technických důvodů, samozřejmě! Totiž, hlava měla být zdravě umístěna, když spíte- však to znáte... Jeho tělo se naplnilo energií, když si uvědomil, jak dlouho vlastně ostatní členy cechu neviděl.
Když vlak zastavil, ozvalo se pískání a pak už jen zvuky přesunu, uklízení a podobně, jak se ostatní pasažéři chystali opustit dopravní prostředek.
"Yuu-chan, už jsme dorazili," promluvil tiše, aby ji ze spánku zcela nevylekal. Tedy pokud ji neprobudil okolní hluk, což mohlo být klidně taky možné.